Prokrastinace aneb dělám všechno ostatní, jen ne to, co bych měl.
Vypracovala: Mgr. Lucie Svobodová, DiS., školní psycholog, instagram Lucky Psychologie
Měl by ses učit na písemku nebo dělat domácí úkol, ale místo toho ti v hlavě běží, že se ti nechce. Uděláš to až za hodinu, za dvě, odpoledne, večer, zítra ráno. Hlava ti připomíná, že by ses do toho měl pustit, vždyť je to přece dobrý pocit mít hotovo a nedělat všechno na poslední chvíli.
Místo toho si ale zahraješ hru, pustíš podcast, koukneš na sociální sítě… zdá se, že dokonce i úklid pokoje je v tuto chvíli lepší nápad, než se pustit do splnění úkolu. Pokud tenhle scénář dobře znáš, pravděpodobně se potýkáš s prokrastinací, která se definuje jako chorobné odkládání úkolů.
Rozdíl mezi prokrastinací a leností je v tom, že když je člověk líný, je mu vlastně tak nějak jedno, že nedělá, to co by měl. Hlava se odpojí a on si prostě jen užívá pohody a relaxuje, nijak se tím netrápí. U prokrastinace pořád můžeš pociťovat takový zvláštní tlak, který ti připomíná, že bys něco měl udělat, ale věnuješ se úplně něčemu jinému a není to vůbec příjemné.
Co teda s tím?
K cíli vede vždycky série malých krůčků. Když chceš něčeho dosáhnout, není to sprint, ale maraton. Zkrátka velké věci se nestanou přes noc. Všichni jsme byli malými dětmi, které se učili chodit. Ze začátku jsme padali, naše kroky nebyly jisté, ale většina z nás se teď pohybuje po svých s jistotou a nejenže chodíme, můžeme běhat, skákat.
Hlásíš se na střední?
Pokud podáš přihlášku na GYMPL, UČŇÁK nebo PRŮMKU, vyplníš dotazník zde webu, automaticky se zapojíš do soutěže o MacBook Air M1! Zkus své štěstí.
Představ si, že bychom si už v dětském věku pomysleli: „Ta chůze je tak těžká, mně se to dneska nechce dělat.“ Co by se asi stalo? Plazili bychom se po ulicích jako hadi, chodili po čtyřech? Divná představa, že? Stejně jako jsme se učili postupně chodit, tak i cesta k tvé vysněné práci začíná už teď. Každý splněný test, písemka, vypracovaný úkol, i když ti může připadat někdy nesmyslný, je dílkem skládačky.
A teď sám sobě polož otázku.
Pomáhá ti věčné odkládání úkolů do budoucna v tom, aby si dosáhl toho, co si přeješ? Nejde teď o to, aby si přepnul do módu „vzorňáka“ a měl všechno nalajnované a ze života odstranil všechny svoje radosti, to by nikam nevedlo. Jde spíše o to, aby sis uvědomil, jestli tě například tříhodinové hraní videoher, koukání do mobilu nebo jiná činnost, které se věnuješ, posouvá právě k tomu bodu, kde by si chtěl jednou být.
Možná tě do plnění povinností dotlačí rodiče nebo třeba stres z toho, že budeš zkoušený, takže se navíc dostáváš pod tlak, který ti pravděpodobně nemusí vyhovovat. Cesta ke změně? Musíš hlavně chtít. Ty sám. Ne pro druhé, ale pro sebe.
Prokrastinaci si můžeš představit jako takového lenochoda, který si hezky leží na stromě a hýbe se buď velmi pomalu anebo nejlépe vůbec. Každý v sobě takového lenochoda občas máme, ale taky potřebujeme, aby se někdy hýbal rychleji, protože nás brzdí. Jak ho tedy donutit k akci?
Závěrem bych chtěla říct, že občas prokrastinuje každý z nás. Denně jsme zahlcení různými podněty a vjemy, které musíme zpracovávat. Takže když se něco nepovede na sto procent, netrestej se za to. Pokud se ti do teď nedařilo dosahovat svých cílů tak, jak by jsi chtěl, tak i drobný pokrok je pořád více, než žádný. Ať se daří.
Vypracovala: Mgr. Lucie Svobodová, DiS., školní psycholog, instagram Lucky Psychologie