Jak pracovat s prokrastinací neboli vnitřním lenochodem? Školní psycholožka radí

Prokrastinace aneb dělám všechno ostatní, jen ne to, co bych měl.

Vypracovala: Mgr. Lucie Svobodová, DiS., školní psycholog, instagram Lucky Psychologie

Měl by ses učit na písemku nebo dělat domácí úkol, ale místo toho ti v hlavě běží, že se ti nechce. Uděláš to až za hodinu, za dvě, odpoledne, večer, zítra ráno. Hlava ti připomíná, že by ses do toho měl pustit, vždyť je to přece dobrý pocit mít hotovo a nedělat všechno na poslední chvíli.

Místo toho si ale zahraješ hru, pustíš podcast, koukneš na sociální sítě… zdá se, že dokonce i úklid pokoje je v tuto chvíli lepší nápad, než se pustit do splnění úkolu. Pokud tenhle scénář dobře znáš, pravděpodobně se potýkáš s prokrastinací, která se definuje jako chorobné odkládání úkolů.

Prokrastinace není to samé, co lenost

Rozdíl mezi prokrastinací a leností je v tom, že když je člověk líný, je mu vlastně tak nějak jedno, že nedělá, to co by měl. Hlava se odpojí a on si prostě jen užívá pohody a relaxuje, nijak se tím netrápí. U prokrastinace pořád můžeš pociťovat takový zvláštní tlak, který ti připomíná, že bys něco měl udělat, ale věnuješ se úplně něčemu jinému a není to vůbec příjemné.

Co teda s tím?

Uvědom si, čeho chceš v životě dosáhnout

K cíli vede vždycky série malých krůčků. Když chceš něčeho dosáhnout, není to sprint, ale maraton. Zkrátka velké věci se nestanou přes noc. Všichni jsme byli malými dětmi, které se učili chodit. Ze začátku jsme padali, naše kroky nebyly jisté, ale většina z nás se teď pohybuje po svých s jistotou a nejenže chodíme, můžeme běhat, skákat.

Hlásíš se na střední?

Pokud podáš přihlášku na GYMPL, UČŇÁK nebo PRŮMKU, vyplníš dotazník zde webu, automaticky se zapojíš do soutěže o MacBook Air M1! Zkus své štěstí.

Představ si, že bychom si už v dětském věku pomysleli: „Ta chůze je tak těžká, mně se to dneska nechce dělat.“ Co by se asi stalo? Plazili bychom se po ulicích jako hadi, chodili po čtyřech? Divná představa, že? Stejně jako jsme se učili postupně chodit, tak i cesta k tvé vysněné práci začíná už teď. Každý splněný test, písemka, vypracovaný úkol, i když ti může připadat někdy nesmyslný, je dílkem skládačky.

A teď sám sobě polož otázku.

Pomáhá ti věčné odkládání úkolů do budoucna v tom, aby si dosáhl toho, co si přeješ? Nejde teď o to, aby si přepnul do módu „vzorňáka“ a měl všechno nalajnované a ze života odstranil všechny svoje radosti, to by nikam nevedlo. Jde spíše o to, aby sis uvědomil, jestli tě například tříhodinové hraní videoher, koukání do mobilu nebo jiná činnost, které se věnuješ, posouvá právě k tomu bodu, kde by si chtěl jednou být.

Možná tě do plnění povinností dotlačí rodiče nebo třeba stres z toho, že budeš zkoušený, takže se navíc dostáváš pod tlak, který ti pravděpodobně nemusí vyhovovat. Cesta ke změně? Musíš hlavně chtít. Ty sám. Ne pro druhé, ale pro sebe.

Prokrastinace aneb lenochod v nás. Jak se o něj dobře postarat?

Prokrastinaci si můžeš představit jako takového lenochoda, který si hezky leží na stromě a hýbe se buď velmi pomalu anebo nejlépe vůbec. Každý v sobě takového lenochoda občas máme, ale taky potřebujeme, aby se někdy hýbal rychleji, protože nás brzdí. Jak ho tedy donutit k akci?

  1. Jdi na něj pomalu: Představ si, že bys po tom svém lenochodovi chtěl, aby se z lehu hned teď zvednul a měl uběhnout maraton. To se mu nebude líbit. Proto ho zkus rozhýbat nějakým jednoduchých úkolem, který je nenáročný na čas a zdá se, že se dá lehce splnit. Vypočítat jeden příklad, přečíst si stránku v učebnici, naučit se pár slovíček… dát si pauzu a pak se k tomu vrátit, je pořád lepší strategie, než nedělat nic. Často ho od práce odradí už jen představa, jak náročné to bude. Servíruj mu tedy úkoly postupně.
  2. Dávej mu reálné cíle: Nesnaž se ho v jeden den zavalit vším, co jsi do teď nestihl. Opravdu si myslíš, že je reálné se naučit na pět písemek za jedno odpoledne? Když má lenochod před sebou příliš mnoho práce, o to víc se mu nechce.
  3. Sepiš mu to na papír: Máš sice v hlavě plán, ale pokud ho nemáš někde zaznamenaný černé na bílém, věř tomu, že lenochod udělá všechno proto, aby z něj nakonec sešlo. Takže mu sepiš, co je potřeba splnit a jakmile je hotovo, odškrtni mu to jako splněné.
  4. Nauč ho režimu: Já vím, slovo „režim“ zní otravně, ale opravdu funguje. Možná si vzpomeneš na něco, co bylo pro tebe dřív těžké, třeba nachystat si věci do školy, čistit si pravidelně zuby, v době, kdy si byl malé dítě. Teď už pravděpodobně děláš tyto věci automaticky, nemusíš nad tím příliš přemýšlet. Pravdou je, že když lenochoda naučíš tomu, že určitá hodina je vyhrazena pro práci, půjde mu to den ode dne snadněji. Vytvoří se návyk a ten za něj odvede polovinu práce. Zkrátka bude vědět, že v tuto dobu se plní úkol a pak se odpočívá. Proto si z plnění neoblíbeného úkolu udělejte spolu rituál.
  5. Odměň ho: Když mu po práci naplánuješ něco, co má rád, na co se může těšit, vždycky se pak pracuje o trochu líp. Ale pokud pracovat odmítne, odměna by následovat neměla, to ho zase přiživuje v nicnedělání.
  6. Nech ho odvalit balvan: Jsou úkoly, které se zdají hodně náročné… a lenochodovi se do nich nechce vůbec. Zkus ho přesvědčit, že jakmile odvalí ten nejtěžší balvan, tedy úkol, do kterého se mu nechce, zbydou už jen ty lehčí. Z pravidla si lenochod rád nechává ty nejtěžší úkoly nakonec, jenže v té době už mu dochází energie a sám víš, jak to pak nakonec dopadne. „Ale tak dneska už by to stačilo… necháme to na jindy.“
  7. Podpoř ho: Některé úkoly nemusí splnit sám. Učení jde líp ve skupině přátel. Ve dvou a více lenochodech se to lépe táhne.
  8. Namotivuj ho sázkou: Vsaď se s někým, že tvůj lenochod tentokrát dotáhne svůj úkol až do cíle. Můžeš o tom říct rodičům, kamarádům nebo někomu, na kom ti záleží. Stanov pro něj odměnu za vyhranou sázku, když je náš záměr věcí veřejnou, nechce se nám pak říkat o tom, že jsme slib nedodrželi.

Závěrem bych chtěla říct, že občas prokrastinuje každý z nás. Denně jsme zahlcení různými podněty a vjemy, které musíme zpracovávat. Takže když se něco nepovede na sto procent, netrestej se za to. Pokud se ti do teď nedařilo dosahovat svých cílů tak, jak by jsi chtěl, tak i drobný pokrok je pořád více, než žádný. Ať se daří.

Vypracovala: Mgr. Lucie Svobodová, DiS., školní psycholog, instagram Lucky Psychologie

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.